Spali jsme a déšť se tměl 

já padat ven po kapkách směl 

jimi pršel jsem zpět do dětství. 

Ve snu jsem nakreslil do prachu   

půl růže a srdce ze strachu

že bát se já dítě zase smím.

Mrtvé mouchy v pavučině

černé jak loď na mělčině

co se modlí za pavouky.

Že s ránem přijde dospívání

a krev prvních milování

stébel trávy mladé louky.

A odrostlý svým dětským stínům

bez těla zas, bez podzimu 

znachovím na jižním kříži.

Ve znamení ticha mnohém  

jež nebi v bílém dává sbohem

v rybě mraků spluji níži.